Noční dobrodružství v hostelu
Moje pouť začala dřív, než jsem čekal. Noc před startem byla divoká – jeden z nocležníků zvracel od tří do pěti ráno. Nemohl jsem spát, ale obdivoval jsem jeho kamaráda, který se o něj staral a dokonce si s ním vyměnil postel, aby nemusel šplhat na palandu.
Ranní Porto a cesta ke katedrále
Nakonec jsem usnul a vstal až v půl osmé. Rychle jsem se sbalil a vyrazil ke katedrále pro credencial. Cestou jsem se zastavil na kafe v McDonald’s. Ranní Porto mě překvapilo – prázdné ulice, jen racci křičeli na každém rohu. Bohužel, kouzlo rána kazil nepořádek po nočních mejdanech, zápach moči a ubozí bezdomovci.
První kroky na Caminu
U katedrálu už postávali první poutníci s batohy. Za dva eura jsem získal credencial a mohl vyrazit. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval, ale nakonec jsem se vydal vnitrozemskou trasou.
První razítko a dlouhá cesta
Po dvaceti kilometrech jsem konečně narazil na první místo, kde jsem mohl získat razítko. Dal jsem si v kavárně kafe, i když už bylo odpoledne a snažím se ho v tuhle dobu nepít.
Příchod do prvního albergue
Po 31 kilometrech jsem dorazil do svého prvního albergue. Bylo originální – nacházelo se v klášteře!
Na pokoji nás je šest, každý má svou postel, žádné palandy. Naštěstí nejsem jediný chlap, i když máme na pokoji i tři denní koťata.
Trasa prvního dne
Podívejte se na video, kudy jsem šel:
