Dnešní noc byla teplá a v posteli. Ano možná jsme měli až moc vedro a postel byla krátká, ale byli jsme vevnitř, což s ohledem na to, že do rána nám napadl sníh, bylo super!

Ráno zabalit, protože musíme opustit do 11 hodin ubytování, pak na snídani

na donuts a zpět na barák. Bylo super, že jsem volal docela dlouho s rodinkou. Ty děti jsou stále stejný raubíři 🙂

Pak tedy do lobby a čekat než se nám uvolní další, jiné, ubytování.

Mezitím přišli všichni ostatní, Kayla, Brian, Lindsay a taky pár ze Švýcarska Melody a Nicolas a přinesli mi z PVC můj footprint pro můj nový stan.

Přemýšlíme co dál, protože sněhu přibývá. Jedná skupina je proto, zůstat zde ještě 2 dny a pak pokračovat dále po stezce. Druhá říká, pojedeme zítra dál autem a po stezce se vraťme sem. Já sám nevím ke komu se přiklonit, ale asi zatím jsem pro jet autem. Nechci chodit ve sněhu, mít mokré a zmrzlé nohy. No uvidíme.

Nakonec to vypadá, že se opravdu rozdělíme a minimálně 3 lidi -Liam, Carine a Chris půjdou dále po trailu. Charlie, Rock, Lindsey, Melody a Nicolas + já určitě jdeme skákat, abychom se po trailu dostali zpět sem do Idylwill. Brian a Kayla stále neví k jaké skupině se přikloní.

Já žádné zkušenosti s chůzí ve vysokých horách a v hlubokém sněhu nemám. Navíc v teniskách a kraťasech. Už teď jsme v nadmořské výšce 1.667m. Což jestli se nepletu je výše než Sněžka. Zrovna tady není čas na hrdinství!

Po cestě bychom se měli taky stavit ve Walmartu, kde bychom mohli nakoupit jídlo znatelně levněji a poslat si balíčky po trailu. I když jsem to dělat nechtěl, je pravda, že po cestě je jídlo extrémně drahé.

Jo a prodal jsem svůj původní stan. Je to divný pocit. Byl jsem na něj zvyklý, i když jsem na něj často nadával. Byl prostě můj první. A to člověka nějak poznamená.

A byli jsme se ještě podívat na starostu a potkali i další hikery, které už známe různě z trailu.

#PCT dnes na trase opět 0 mil. Zbývá stále 2484 mil.