Dnešní noc jsem strávil uvnitř, v teplé posteli. Možná až moc teplé, a postel byla trochu krátká, ale s ohledem na to, že do rána napadl sníh, to bylo skvělé!
Ráno jsme museli do 11 hodin opustit ubytování, což znamenalo rychlé balení. Pak jsme šli na snídani, na kterou jsem se těšil.
Po snídani jsme se vrátili na dům, kde jsem měl čas zavolat rodině. Dlouhý hovor s dětmi byl skvělý, i když jsou stále stejný raubíři. 😊
Přemýšlení nad plánem
Čekání v lobby nám dalo prostor přemýšlet, co dál. Sněhu přibývá, což komplikuje další cestu. Jedna skupina se rozhodla zůstat v Idylwild ještě dva dny, zatímco druhá navrhuje přejezd autem a vrácení se na stezku později.
Já osobně nemám zkušenosti s chůzí v horách, kde je hluboký sníh, a představa mokrých, zmrzlých nohou v teniskách a kraťasech mě příliš neláká. Nacházíme se už ve výšce 1 667 m, což je víc než Sněžka, a tady opravdu není čas na hrdinství.
Setkání s přáteli
Mezitím dorazili další trail buddies – Kayla, Brian, Lindsay, Melody a Nicolas. Melody a Nicolas mi přinesli z Paradise Valley Café můj footprint pro nový stan, což mě potěšilo.
Nakonec se zdá, že se rozdělíme:
- Pokračují dál na trailu: Liam, Carine a Chris.
- Jedou autem a vrátí se na trail později: Charlie, Rock, Lindsey, Melody, Nicolas a já.
- Stále váhají: Brian a Kayla.
Nákupy a loučení
Po cestě bychom se měli zastavit ve Walmartu, kde nakoupíme jídlo za nižší ceny. Možná si pošlu pár balíčků na trail, což jsem původně neplánoval, ale je pravda, že na stezce je jídlo drahé.
Dnes jsem také prodal svůj původní stan. Je to zvláštní pocit. I když jsem si na něj občas stěžoval, byl to můj první stan, což má svoje kouzlo. Loučení s ním mě trochu zasáhlo, ale život jde dál.
Starosta a další hikery
Večer jsme se ještě šli podívat na starostu (psa!) a potkali jsme další hikery, které známe z trailu. Tyhle neplánované setkání jsou vždycky milé.
Bilance dne
- Dnes na trase: 0 mil (opět).
- Celková vzdálenost na PCT: Zbývá 2 484 mil.
- Highlight dne: Rodinný hovor, loučení se stanem, a setkání s přáteli.
Zítra se uvidí, jak se situace vyvine. Ale mám jasno – ve sněhu bez potřebného vybavení nepůjdu. Zdraví a bezpečí jsou na prvním místě.
