Nad ránem se mi hlavně zdál úplně děsný sen o dětech, smrti, rozhodování. Fuj! Ideální rozpoložení jak začít den 🙂
Vstával jsem po 7 hodině, vyvenčil holky a jdeme snidat. Chtěl jsem aby jim jídlo co nejvíce sedlo než vyrazíme. Ke snídani ovesná kaše, oříškové máslo, káva a kefír 🙂 Zabalil jsem vodu, věci, foťák a vyrazili jsme směr Špičák, Albrechtice, Mariánská hora, Protržená přehrada a zase domů, krásných 20 km.
Snažil jsem se více využívat lesní cesty a tolik nespěchat, abychom si mohli užít slunečný den. Potkali jsme pár v důchodovém věku a pan lovil „horobraní“. Snad je to správně.
Jak jsme se blížili k Protržené tak lidí a cyklistů přibývalo. Původně jsem měl plán se občerstvit ve stánku, ale to množství lidí mě odradilo.
Raději jsme zapadli o kus dál do lesa a vegetili u Jizery, ke svačině oříšky, tyčinku flint a dost vody. Cesta krásně utíkala, jakmile jsme odbočili z asfaltky na lesní cestu, opět jsme byli sami. Domů jsme dorazili za cca 4,5 hodiny. Přišel na řadu oběd i pamlsek pro holky.
k obědu patří i dezert, že? Jasně, tak si dám zmrzlinu. Odpočíváme. Ale zdá se mi ještě brzy. Jdu se tedy podívat na fotky. Zjišťuju, že kombinace foťáku, aplikace k němu a mého iPhone není kompatibilní k posílání fotek ve formátu raw. Kabel sebou nemám a notebook nemá slot na klasickou SDKARTU, ale jen na micro. Damn it! No nic tak zkusím vyměnit kartu a jdeme se ještě projít. Zbytek musí počkat na doma 🙂
