Nad ránem mě probudil děsivý sen o dětech, smrti a složitých rozhodnutích. Nic příjemného, ale co se dá dělat – ideální způsob, jak „zahájit“ den. 😅 Vstával jsem po sedmé hodině, vyvenčili jsme holky a šli na snídani. Chtěl jsem, aby si důvěryhodně pochutnaly, protože nás čekala delší cesta. Moje snídaně byla vydatná – ovesná kaše, oříškové máslo, káva a kefír.
Po sbalení vody, věcí a foťáku jsme vyrazili směr Špičák, Albrechtice, Mariánská hora, Protržená přehrada a zpět domů – před námi bylo krásných 20 kilometrů.
Rozhodl jsem se tentokrát dát přednost lesním cestám a nehnat se. Chtěl jsem si užit slunečný den, který doslova lákal k oddechu. Po cestě jsme potkali postarší pár. Pán byl zapálený do lovu horobraní – snad jsem si to zapamatoval správně.
Jak jsme se blížili k Protržené přehradě, začínalo být rušno. Turistů i cyklistů bylo víc a víc. Měl jsem původně plán se zastavit u stánku a občerstvit, ale to množství lidí mě rychle odradilo.
Raději jsme zamířili o kousek dál do lesa, kde jsme si našli klidné místo u Jizery. K svačině jsem si dal oříšky, tyčinku Flint a dost vody. Ten moment ticha a pohody byl k nezaplacení. Když jsme opustili asfaltky a opět se napojili na lesní cestu, měl jsem pocit, že jsme jediní na světě.
Domů jsme dorazili za zhruba 4,5 hodiny. Následoval oběd a zasloužený pamlsek pro holky. Protože k dobrému obědu patří dezert, dal jsem si zmrzlinu a chvíli odpočíval.
Brzy jsem se ale vrhnul na prohlížení fotek. Zde přišel první zádrhel – kombinace foťáku, aplikace a mého iPhonu nebyla kompatibilní pro posílání fotek ve formátu RAW. Kabel jsem u sebe neměl a notebook má slot jen na micro SD kartu. Damn it! Nakonec jsem to vzdal a rozhodl se věc vyřešit až doma.
Ještě jsme se na chvíli vydali na kratší procházku, která byla příjemnou tečkou za aktivním dnem. Zbytek musel počkat na klid domova.
Každý den, který strávíme venku v přírodě, stojí za to. Protržená přehrada byla jen třešničkou na dortu skvělého výletu. 😊
