Věděli jsme, že náš první Dogtrekking Bílé Karpaty (kategorie Dogtrekking Mid) nebude procházka růžovým sadem. Ale že to bude takový adrenalinový masakr? To jsme netušili! Dnes jsme s Brixie protli cílovou pásku, neskutečných 62,4 km a téměř 13 hodin v nohách. A je to neuvěřitelný pocit!
Den začal brzy – ve 4:47 ráno. Rychlé probuzení, Mamut Pre-run Drink pro Brixie a snaha o dodatečný spánek, kterou zhatilo odpočítávání venku. V 5:30 se rozjela party. Po snídani a venčení jsme zamířili na registraci pro startovní číslo a GPS tracker. Dostali jsme číslo 216. Ještě pět minut před startem jsem si uvědomil, že mi chybí trekové hůlky. Rychlý sprint na ubytování a zpět! Jak by to asi dopadlo bez nich?
Hromadný start v 7:00: Kdo je běžec a kdo chodec?
V 7:00 zazněl hromadný start. My jsme se s Brixie zařadili spíše do druhé poloviny, mezi „procházkáře“ s většími batohy, a šli jsme svým tempem. Bylo zábavné sledovat ten rozdíl: běžci vyrazili rychle s malými batůžky, zatímco my jsme se drželi naší filozofie – je to dogtrekking, ne dogrunning.
Už v 7:40 nás poprvé zastihl déšť. Pršelo v různé intenzitě asi do devíti hodin, doprovázené zimou a silným větrem. Mrholení sice později ustalo, ale škoda už byla napáchána: bláto!
První krize na Velké Javořině a stoupání na Lopeník
Cesta zpočátku docela ubíhala, ale na Velké Javořině přišla první větší krize. Kvůli dešti a mlze bylo obtížné se s Brixie domluvit, kde má jít. Terén se navíc změnil v pekelnou kombinaci vysokých mezí, kamenů, kořenů a neuvěřitelně mazlavého bláta. V tom klouzavém terénu se to stalo: natáhnul jsem si tříslo. Skvělý start, že?
Netrvalo dlouho a narazili jsme na Lopeník – co to je za kopec?! To byla druhá velká krize dne. Naštěstí mi Brixie alespoň trochu pomáhala tahem do kopce. Snažila se na maximum! Zatímco ona táhla, já jsem dýchal jako lokomotiva, což se večer projevilo i bolestí v krku. Z kopců jsme si pak konečně odpočinuli dole v Nové Bošáce, kde Brixie dostala najíst a já jsem si dopřál čokoládu a nealkoholické pivo.
Ztraceni v noci: Když se ztratí telefon
Po občerstvení jsme pokračovali dál. Už svítilo slunce, ale pomalu se začalo ochlazovat. Se setměním jsme nasadili čelovky, ale ani silný svit nás neuchránil před chybou. Ztratili jsme se.
V největším zmatku, kdy jsem se vracel, hledal fáborky a bojoval se zarostlým terénem a tmou „jak v noře“, se mi najednou odpojila bezdrátová sluchátka. Chvíli mi trvalo, než mi došlo to nejhorší: nemám telefon! Naštěstí jsem se vrátil a našel ho – ležel na zemi. Nemít sluchátka, kdo ví, jak by to dopadlo.
Naštěstí se v dálce objevilo světlo. Byl to Zdeněk, se kterým jsme se přes den několikrát potkali a kousek šli spolu. Zachránil nás! Společně jsme přebrodili potok, prodrali se bordelem a konečně našli správnou cestu. Ztratili jsme sice minimálně 30 minut a nachodili něco navíc, ale byli jsme zpět! Víte, co je nejlepší lék na bloudění? Dobrý parťák!
Cíl v Nivnici a absolutní vyčerpání
Cesta zpět do Nivnice už proběhla bez bloudění. Až těsně před cílem mi čelovka dala jasně najevo, kde jsou její limity a snížil se jí výkon. S minimální intenzitou už jsme to museli dojít!
Máme to za sebou: 62,4 km (podle GPS) za 12 hodin, 42 minut a 39 sekund. Nastoupali jsme 2 052 m a spálili 5 898 kalorií. Jsme hotoví! Já jdu dát Brixie napít, najíst a opláchnout jí bláto. Moje věci? Ty jsou kompletně celé od bláta a poputují domů v jedné IKEA tašce. Řešit to budu až zítra.
Je to neuvěřitelný zážitek! Nikdy jsem na jeden zátah tak velkou vzdálenost nešel a myslím, že ani Brixie ne. Posledních pár hodin mě trápila pravá noha, hlavně při klesání, ale zvládli jsme to.
Děkuji všem za podporu, hlavně své rodině a jejich telefonátům, které mi dodaly sílu. Zítra se na vás budeme těšit s bilancí našeho zotavování. Jaké jsou vaše nejtěžší zážitky z nočního bloudění na treku? Podělte se s námi!
Nakonec ještě pár fotografií
Bilance Dne: Dogtrekking Bílé Karpaty
- Dnes nachozeno: 62,4 km
- Celková doba trasy: 12:42:39 hodin
- Nastoupáno/Sklesáno (Převýšení): 2 052 m / 2 054 m
- Spáleno kalorií: 5 898 kcal
- Kategorie: Dogtrekking Mid
- Start: Hromadný, 7:00
- Největší krize: Velká Javořina (bláto, tříslo), Lopeník (kopec) a noční bloudění se ztrátou telefonu.
- Zážitek dne: Nalezení Zdeňka v noci, který nás zachránil před návratem.
- Stav zásob jídla: Doplněno čokoládou a Birellem v Nové Bošáce.
- Stav nohou: Bolest nártu pravé nohy při klesání v posledních hodinách.
