Máme za sebou Dogtrekking Bílé Karpaty a adrenalin konečně opadl. Teď nastupuje tvrdá realita: zotavení po dogtrekkingu. I když nám 62,4km masakr dalo tělo pořádně sežrat, ten zážitek mě rozhodně změnil a dostal jsem nový drive! Najednou se mi tenhle typ výzvy líbí a do budoucna bych to rád zopakoval. Jak vypadaly dny po nejdelší trase, kterou jsme kdy ušli? A jak se s tím vypořádala Brixie?
Neděle: Nečekaně rychlý návrat do Prahy
Překvapivě, v neděli ráno jsem byl schopen bez problémů odřídit celou cestu zpět domů do Prahy. Spát mi nějak nešlo, a tak jsem vstal kolem šesté. Místo válení v posteli jsem nasbíranou sílu raději využil na řízení. Cesta proběhla skvěle, jen s jednou krátkou kolonou kvůli nehodě.
Na oběd už jsme byli doma. Unavení, spokojení a hrdí na náš výkon. Už v osm večer jsem usínal, ale spánek nebyl ideální – od tří do půl páté ráno jsem se budil. Jo, to bude zítřejší pondělí!
Pondělí: Schody, kyčle a bowlingová rozehřívačka
Pondělí přineslo plnou sílu regenerační bolesti. Nohy šly, ale byl to masakr. Bolest v horní části stehen, kyčlí, zad… Najednou mi došlo, jak máme u domu velké schody a že cesta do práce vede opravdu z prudkého kopce! Zotavení po Dogtrekkingu Bílé Karpaty znamenalo, že každou nerovnost cítily nohy stonásobně víc.
Vrchol dne: večerní firemní bowling. To je legrace sama o sobě, natož s takovým stavem nohou! Nejlepším hráčem na bowlingu nejsem nikdy, ale kupodivu jsem to zvládl a bodově jsem se držel svého průměru. Je vidět, že i s bolavými kyčlemi se dá hodit koule!
Úterý a Středa: Už je to skoro doma
Úterý se neslo v podobném duchu, i když s mírně nižší intenzitou bolesti – ale opravdu jen mírně nižší. Dokonce jsme s pejsky zvládli i odpolední 5km venčení. Konečně malá výhra!
Dnes, ve středu (čtvrtý den po akci), už je to skoro domácí pohoda. Cítím už jen kyčle a nohy jsou téměř v pořádku. Spánek sice stále není stoprocentní, ale pomáhá. Odpoledne jsme zvládli už 8 km venčení. Vypadá to, že zítra bychom se mohli dostat do standardního režimu.
Rekonvalescence Brixie: Neskutečný parťák
Zatímco já počítám každý schod, Brixie se zdá být v plné síle! Regenerace u ní proběhla bleskově. Očividně zabraly prostředky před a po závodě a dostatek kvalitního jídla. Venku běhá jako čmrda a je super. Ta už, myslím, o ničem neví a hned by šla znovu.
Musím ale zamakat na kondici, aby to pro příště nebyl tak hrozný šok pro tělo. 62 km na první Dogtrekking Mid bylo tvrdé, ale stálo to za to. Jaké jsou vaše osvědčené tipy pro rychlé zotavení po ultratrailu? Podělte se s námi v komentářích!
Zotavení po Dogtrekkingu
- Intenzita bolesti (Pondělí): Masakr (stehna, kyčle, záda)
- Intenzita bolesti (Středa): Cítím už jen kyčle, nohy skoro OK.
- Největší překvapení: Schopnost odřídit v neděli do Prahy.
- Největší výzva rekonvalescence: Schody a cesta do práce z prudkého kopce.
- Stav Brixie: V plné kondici, rekonvalescence úspěšná.
- Cíl do budoucna: Zapracovat na kondici pro snazší regeneraci po příští akci.
