Ráno: Zimní noc, horký den
Další chladná noc za mnou – klasika, že mi byla zima, i když nejsme ještě v horách Sierra. Ale jakmile slunce vyšlo, rychle se všechno změnilo. V 7:45 jsem vyrážel z tábora jen v šortkách a sunhoodie, protože už v 8 hodin bylo pěkné vedro. Krásné, jasné nebe a horko.
Cesta do Paradise Valley Café (PVC)
Přestože aplikace ukazovala vzdálenost 14,8 míle, moje hodinky naměřily 16,3 míle po stejné trase. Nevím, jak jsem tam došel. Bylo to jako na autopilota, ale každá míle mi připadala jako dvě. Jsem vyčerpaný.
Krize: Proč to vlastně dělám?
Často se ptám sám sebe: „Proč tady vlastně jsem? Co si tím dokazuju?“ Chybí mi moje rodina – děti, manželka, psi. Fyzicky je to extrémně náročné, pořád je mi buď horko, nebo zima, a pocit vyčerpání se stále prohlubuje. Ale pak si připomenu, že už jen být tady je vítězství samo o sobě. Každý krok na tomto trailu je důkaz, že to nevzdávám.
Zastávka v PVC: Dobíjení energie
V Paradise Valley Café jsem strávil několik hodin a snažil se dobít všechny baterky – jak ty fyzické, tak i ty elektronické.
Oběd menu:
- Voda
- Burger
- Dr. Pepper
- Vanilkový milkshake
Byla to taková malá oáza. Zároveň jsem si vyzvedl svůj nový stan. Bohužel, návod na jeho stavbu nebyl součástí, což je v kombinaci s větrem na místě, kde dnes spím, docela výzva. Ale co se dá dělat?
Bilance dne:
- Dnes na trase:
- 16,24 mil do Paradise Valley Café
- 2,18 mil na nocoviště
- Celkem: 18,42 mil
- Celková vzdálenost na PCT: Zbývá 2 484 mil
- Highlight dne: Burger a milkshake v PVC, vyzvednutí nového stanu.
- Cíl na další den: Setkat se s Charliem a ostatními, nabrat zpět energii, zlepšit náladu a pokračovat.
Jendo, vytrvej, to dáš!