PCT den 19: Nejchladnější noc, strmé výstupy a zázračný Watercash

Ušlá vzdálenost: 15,59 mil
Zbývá: 2454 mil

Nejchladnější noc na trailu

Tahle noc byla zatím ta nejchladnější, jakou jsem na PCT zažil. Možná tomu pomohlo i to, že jsem spal trochu s hlavou dolů, protože rovnější místo na stan jsem nenašel. Každopádně od 2:00 ráno jsem se klepal zimou. Když jsem ráno vylezl ze stanu, čekalo mě další překvapení – voda na přefiltrování úplně zmrzla! Takže teplota určitě klesla pod nulu.

Ráno se nikomu nechtělo vylézt ze spacáku, a tak jsme vyrazili až kolem 9:30. I při balení tábora byla pořádná kosa. Nicolas měl také celou noc zimu, což nás trochu uklidnilo – evidentně jsme všichni cítili stejný mráz.

Strmé výstupy a zasloužené výhledy

Dnešní den začal ostrým stoupáním. Poslal jsem Melody a Nicolase napřed s tím, že je brzy doženu, protože jsem si potřeboval dofiltrovat vodu, aby se mi lépe nesl batoh. Výstupy byly oproti včerejšku mnohem prudší, stejně jako následné sestupy. Během dne jsem často zastavoval – někdy kvůli signálu, abych mohl dát vědět domů, jindy kvůli vrstvení oblečení nebo hledání místa na WC.

Melody a Nicolase jsem dohnal až kolem 14:00 u watercash, což byl náš jediný zdroj vody na této části trasy.

Watercash – životodárný zázrak na trailu

Watercash je místo, kde lidé, kteří milují PCT, nechávají velké barely vody, aby pomohli hikerům v suchých oblastech. A dnes tu bylo asi 20 velkých barelů! Byli jsme opravdu vděční, protože bez této vody bychom měli velký problém.

U watercash jsme si dali oběd, trochu odpočívali a udělali tzv. „velblouda“ – napili jsme se, co to šlo, a doplnili všechny lahve. Celkem neseme 5 litrů vody, což se na váze batohu dost podepisuje. A když k tomu připočítám ještě jídlo, které si neseme, je to opravdu náročné. Ale výhledy během dne nám za to všechno stály.