Stezka Českem IV. etapa: Ohlédnutí za dobrodružstvím v Jizerkách a Krkonoších

Tak jo, kamarádi a fanoušci naší chlupaté parťačky Brixie! 😊 Původně jsem měl v plánu celou IV. etapu Stezky Českem až do Žacléře, ale znáte to – člověk míní a počasí (a tetřívek!) mění. Po čtyřech dnech plných smíšených pocitů, nečekaných setkání a boje s živly jsme to s Brixie v Horní Malé Úpě zabalili a vyrazili směr domov. Ale i tak to byla jízda! Pojďme se společně ohlédnout za tím, co nám tyhle dny přinesly.

To nejlepší z naší IV. etapy Stezky Českem (alespoň z její části!)

Každý den na Stezce Českem napsal svůj vlastní příběh. Byly to chvíle radosti, únavy, ale hlavně nezapomenutelných zážitků.

• Den 1: Nervózní start a nečekaní parťáci. Pamatujete na ten ranní stres a zmatky s vlakem? Nakonec se ale vše v dobré obrátilo, když jsme potkali Petru a Petra. Společné první kilometry a pocit, že v tom nejsem sám (kromě Brixie, samozřejmě!), byly k nezaplacení. Začátek Stezky Českem IV. etapy tak dostal hned příjemnější nádech.
• Den 2: Jizerskohorské slunce a pivní drama. Druhý den nás přivítaly Jizerské hory v plné kráse. Vodopády na Černém Štolpichu byly nádherné a opětovné shledání s Petrou a Petrem na Protržené přehradě, včetně toho jejich „pivního dobrodružství“, bylo top! Brixie si užívala volnost a já krásné výhledy.
• Den 3: Deštivé Krkonoše a nová tvář na scéně. Tady už to začalo být o vůli. Déšť nás nešetřil, ale Brixiina pláštěnka obstála na jedničku! Promočený až na kost jsem na Labské boudě potkal Katku, další poutnici se psem, která řešila stejné dilema s počasím a ubytováním. Společné rozhodnutí vzít poslední pokoj na Odrodzenie bylo záchranou.
• Den 4: Sněžka v mlze a nečekaný konec. Výstup na Sněžku? No, spíš brodění mlhou, větrem a zbytky sněhu. Zážitkově silné, výhledově nulové. 😂 Rozhodnutí ukončit etapu kvůli počasí, uzavřené cestě kvůli tetřívkům a docházejícím granulím pro Brixie padlo v Horní Malé Úpě. Někdy je prostě lepší vědět, kdy to otočit.

Počasí: Náš věrný (a často otravný) společník

Ach to počasí! Začalo to mírným mrholením, pak přišlo sluníčko v Jizerkách, které vystřídal vytrvalý déšť v Krkonoších. Mlha, silný vítr a dokonce krupky na Sněžce. Byla to opravdu horská houpačka a důležitá připomínka, že na horách je potřeba být připraven na všechno. A hlavně mít kvalitní pláštěnku pro sebe i pro psa! 😉

Brixie – Hvězda Stezky Českem

Moje čtyřnohá parťačka Brixie byla opět úžasná! ❤️ Tohle byla její první zkušenost s vícedenním trekem a novým spacákem. Zvládala dlouhé štreky, běhala jako o život, aby měla smečku pohromadě, a trpělivě snášela i nepřízeň počasí ve své pláštěnce. Bylo vidět, že ke konci už toho měla taky plné packy, ale bojovala statečně. Je to prostě holka do nepohody!

Jak obstálo vybavení na Stezce Českem?

Tohle je vždycky velké téma. Něco zazářilo, něco posloužilo jako cenná lekce.

Batoh Hyperlite Mountain Gear Unbound 55: Objem a pohodlí

Musím říct, že nový batoh byl skvělou volbou. S celkovou váhou kolem 18,5 kg (včetně vody a jídla pro oba) jsem první den cítil mírné otlaky v oblasti trapézů, ale to přisuzuji spíše tomu, že jsem dlouho takovou zátěž nenesl. Druhý den už to bylo lepší a třetí den jsem o něm skoro nevěděl.

Na tomto treku jsem ocenil především materiál Dyneema. I když vím, že kvůli švům není 100% nepromokavý, déšť dovnitř nepustil. Jen jednou jsem na dně našel trochu vlhkosti, ale to bylo spíš tím, že batoh stál skoro dvě hodiny na mokré podlaze na Labské boudě. Jistota je jistota, takže spacák a elektroniku jsem měl v suchých vacích. Fantastické jsou obrovské kapsy na bederním pásu. Pro představu, do jedné se mi pohodlně vešly tři tyčinky, klíče a peněženka. Vše hned po ruce!

Organizace v batohu: Méně je někdy více

Oproti mému putování na PCT, kde jsem měl spoustu malých sáčků, jsem tentokrát vsadil na jiný systém. Použil jsem půlměsícové úložné obaly z Decathlonu, které se ukázaly jako geniální. Měl jsem jen pár velkých, tématicky rozdělených obalů (jídlo, oblečení, spaní, hygiena…). Díky tomu bylo ranní balení mnohem rychlejší a přehlednější. Člověk prostě vytáhne jen pár velkých celků a nemusí lovit drobnosti po celém batohu.

Parťačka Brixie a její výbava

Brixie byla hvězda, ale i její vybavení si zaslouží zmínku.

• Postroj Line 5.0: Skvěle seděl, nikde nedřel ani ji neomezoval v pohybu. Měl jsem jistotu, že je v bezpečí, a bylo vidět, že se v něm cítí pohodlně.
• Vodítko Touring Bungee Adjustable: Jeho délka a pružnost byly ideální. Oceňuji také extra rukojeť, která umožnila lepší kontrolu v případě potřeby. Jediné, s čím jsem trochu bojoval, byla karabina – na ten typ nejsem zvyklý a chce to trochu cviku.
• Pláštěnka Fjord: Absolutní záchrana v krkonošských lijácích! Perfektně seděla, neomezovala v pohybu a udržela Brixie v suchu a teple, i když kolem nás bylo všechno možné počasí.
• Spacák Ly pro psy: Tohle byl totální „game-changer“. Brixie měla svůj komfort, teplo a bezpečí. Navíc jsem nemusel řešit špinavé postele v ubytováních. Pro každého, kdo cestuje se psem, je to investice k nezaplacení.

Boty Altra Lone Peak 8: Zasloužený odpočinek

Tohle není výtka, ale spíš pocta! Moje Altry už měly před startem naběháno přes 1800 km, takže jsem počítal s tím, že tohle bude jejich poslední štace. A bylo to znát. Už nedržely stoprocentně a promočené byly hned. Svůj úkol ale splnily a po tomto treku odcházejí do věčných lovišť. Měl jsem je rád!

Poučení z cesty aneb kalhoty, které zůstaly doma

Největší lekcí bylo podcenění počasí. Myslel jsem, že občasnou přeháňku zvládnu, ale nečekal jsem tak silný a vytrvalý déšť v kombinaci s větrem. Kdybych balil znovu, nechal bych doma trekové kalhoty a místo nich bych vzal kraťasy a lehké nepromokavé kalhoty. V tomto případě nešlo o váhu, ale o špatný odhad situace.

Celková bilance IV. etapy (zkrácené verze):

• Celkem nachozeno: 117,37 km
• Počet dní na trase: 4 dny
• Průměrně km/den: cca 29,34 km
• Celkové stoupání: ⬆️ 3659 m
• Celkové klesání: ⬇️ 3180 m
• Nejdelší etapa: Den 2 (40,22 km)
• Největší převýšení (stoupání) v jeden den: Den 2 (1162 m)
• Počet „pivních dramat“: 1 (ale stálo za to! 😁)
• Nové kamarádky pro Brixie: Minimálně jedna psí slečna potkaná cestou.
• Stav zásob na konci: Granule pro Brixie téměř na nule, moje zásoby jídla by ještě nějaký den vydržely.

I když jsme nedošli až do cíle IV. etapy, každý kilometr stál za to. Stezka Českem mi opět ukázala krásy naší země, ale i to, jak je důležité být flexibilní a naslouchat svému tělu i parťákovi. A co vy? Museli jste někdy nečekaně ukončit svůj trek dříve? A jaké vybavení se vám na cestách nejvíce osvědčilo? Podělte se v komentářích!

Kam povedou naše další kroky? To se nechte překvapit! 😉 Ale jedno je jisté, dobrodružství s Brixie rozhodně nekončí!