Dnes v noci jsem měl pocit, že to bylo lepší. Možná je trik v tom, úplně si neutahovat quilt kolem krku? Každopádně ráno byla pořádná zima! Zevní plášť stanu byl zmrzlý jak zevnitř, tak zvenčí.
Výhoda dvouplášťových stanů je právě v tom, že 99,9 % vlhkosti zůstane na tom vnějším plášti a nekape to pak člověku do obličeje.
Start s rovinkou, ale stoupání na obzoru
Vyrazili jsme po deváté hodině, což bylo o trochu dřív než včera. Ráno jsem si všiml nového stanu, který musel přijít v noci, jeho obyvatel ještě spal. Den začal rovinkou, ale záhy přišlo stoupání. A to trvalo až do konce dne. 🤷🏻♂️
Kolem 13:00 jsem konečně dohnal Melody s Nicolasem a dali jsme si společně oběd. Bylo šílené vedro, takže jsme zůstali sedět asi hodinu.
Watercache a váha vody
Cestou jsme narazili na dvě watercache, ale bral jsem jen z jedné, protože už jsem měl pět litrů vody, což je slušná váha. Tentokrát jsem si cache nezapomněl vyfotit.
Zrovna tam si bral vodu nějaký Francouz. Melody s Nicolasem se s ním zapovídali francouzsky, zatímco já jsem pomalu pokračoval do dalšího stoupání. Krajina se dnes neuvěřitelně měnila, často byla cítit vůně letního lesa, což jsem si opravdu užíval.
Tábořiště s výhodami
Dnešní tábořiště je příjemné. Máme tu nejen vodu, ale i suché záchody. Nocujeme ve výšce 1907 metrů, a tak předpokládám, že bude opět chladněji.
Bilance dne
#PCT dnes na trase 17 mil. Zbývá tedy ještě 2437 mil. Tento den byl plný stoupání, ale příroda a společnost mi pomohly zvládnout všechny překážky.
