Vzbudil jsem se brzy, a protože jsem nespal úplně na místě kde se má, snažil jsem se rychle vše zabalit a odejít, aby ideálně nikdo nic nepoznal.

Nevím čím to nakonec bylo, ale noc byla překvapivě teplá a já neklepal zimu. Co mě překvapilo, byla ráno odfouknutá karimatka. Relativně dost a já nevím jestli to byl jen teplý vzduch, nebo je někde dírka. Ale to nemám čas teď koumat. V 9 hodin máme už 29 stupňů a s vodou je to zase kříž. Jen jediná zastávka s vodou na celý dnešní den.

Opět se dost škrábu nahoru, což s 5 litry vody není nic moc. Často jsou to cesty kamenité a náročné pro chůzi.

Ve 14 hodin už je 38 stupňů. Dost často dnes zastavuju. Já prostě nějak nemám sílu. Možná je to i tím, že jsem 2 dny pořádně nejedl?

Dnes jdu krajinou větrných elektráren. Nakonec se rozhodnu to risknout a dojít až na konec tj. Higway 58 a zkusit se nějak dostat do Tehachapi, zajistit si ubytování a uvidíme co dál. Jsem opravdu vyčerpaný. Mám nateklou pravou achylovku a sedřená chodidla. Potřebuju sprchu a o vyprání věcí ani nemluvím. Ty kokos zastaví mi vůbec někdo, aby mě vzal do města?

Nakonec zkouším FB stránku a píšu, jestli mě někdo může vyzvednout. Mám fakt štěstí, podaří se mi přes translator dohodnout vyzvednutí. Kolem 21 hodiny po tom co jsme se nemohli najít metvyzvedává starší paní Cheryl a veze mě do svého domu. Dám si sprchu a jdu spát.

Dnes 27 mil a 12:35 hodin. Masakr!

#PCT dnes na trase 27 mil. Zbývá tedy ještě 2387 mil.