Když se v noci převaluji a budím, cítím v sobě zvláštní neklid. Z čeho vlastně? Jsem nervózní. Že bych se bál? Zejména z počasí nebo z toho, že jdu s Brixie? Loni jsem se vydal do USA na PCT do slunce, deště a sněhu, a dnes mě přepadá nervozita z Jizerek a cesty dál na východ. Je to paradox, nebo snad větší navázanost na rodinu a děti? Teď to pojmenovat nedokážu.
Nakonec vstávám v 5:40 a jsem rád, že zrovna neprší, i když slunce by bylo lepší než zatažená obloha. Pouštím se do ranní rutiny: WC, hygiena, jóga a poslední vážení před cestou (85,2 kg). Pak se oblékám a venčím holky, nakrmím je a můžeme vyrazit. Ranní ruch s dětmi mi způsobil, že jsem se nestihl ani nasnídat. Chvílemi jsem si myslel, že nestihnu ani ranní vlak, což se naštěstí povedlo. Vyrážím v mých Altra Lone Peak 8 green, které už mají za sebou úctyhodných 1800 km. Tak nějak tuším, že tohle bude jejich poslední štace. Poprvé vyrážím s novým batohem Hyperlite Mountain Gear Unbound 55 black, poprvé s Brixie, poprvé s jejím spacákem… Těch poprvé je nějak víc, než bych dokázal předpovědět!
Cesta vlakem: Překvapení a výluky
Za velmi mírného mrholení se s Brixie vydáváme na metro směr hlavní nádraží. Snažíme se stihnout vlak směr Turnov, kde bychom měli přestoupit na Liberec a odtud už naposledy do Chrastavy. Odjezd je v 7:22 a my nastupujeme přesně v 7:20. Rychle se snažím koupit jízdenky. Průvodčí přišel, provedl kontrolu a říká, že tento vlak jede až do Liberce. Jsem zvědavý, myslel jsem, že musím přestupovat.
A ano, musel jsem, ale až v Liberci a na autobus! To mi nikdo neřekl, ani při koupi jízdenek jsem na to nijak nepřišel. Jak jsem to zjistil? Zeptal jsem se výpravčího, kde najdu vlak do Chrastavy. Ten se na mě podíval s překvapeným pohledem a říká, že žádný tam nejede. Musím na autobus kvůli výluce. Aha, dobře. A kde ten autobus najdu? No přece na autobusovém nádraží! Připadám si jako naprostý hlupák a dorazím to tím, že se zeptám, kde to nádraží je, asi s hrůzou v očích. Dostal jsem instrukce a nádraží našel, ale nástupiště už moc ne. Hledal jsem a už jsem byl rozhodnutý, že nakonec půjdeme pěšky z Liberce. Nasadil jsem pláštěnky nám oběma, protože pršelo. Pak jsem si všiml, že je vidět nádražní budova, tak se jdu zeptat znovu. A tak, pokračujeme dál!
První kilometry Stezky Českem a nová setkání
V Chrastavě vystupujeme. Já hledám bankomat a obchod, abych koupil vodu. Vše máme. Můžeme se tedy vydat po modré po Stezce Českem. Za okamžik narážím při špatném odbočení na manželský pár Petru a Petra ze Zlína. Dáme se do řeči a jdeme spolu. Záhy přicházíme k farmě Vysoká. Jdeme na jídlo. Já si dám jen polévku s pečivem a malou Plzeň. Pak pokračujeme společně a nakonec dojdeme i na společné ubytování.
Po cestě je vidět, jak si Brixie hlídá smečku a neustále běhá mezi námi. Občas si povídám s Petrou, občas s Petrem. Je to prima. Počasí nám přeje. Mraky se honí, občas zafouká, ale neprší! A to je super! Rozhodl jsem se zvolit ubytování, protože chci, abychom oba byli v pohodě. Počasí se honí a já jsem na dovolené. Věřím, že na stan dojde čas. Dívám se na Booking a nacházím ubytovani. A Petr mi oznámil, že je to stejné ubytování, jaké mají oni. Připadám si trochu, že jsem se vetřel. Zeptal jsem se jich, jestli jsou s tím v pohodě. Prý ano. Je to sice odklon od Stezky Českem, ale zítra se na ni vrátíme.
Do ubytování docházíme kolem 19. hodiny. Je vidět, že Brixie je unavená. První, co dělám, je vybalení jejího spacáku a podání večeře. Usne dřív, než jí dám misku. Sní ji a odejde zpět na místo spát. Což je dobře! Pension Hubert v Raspenavě vypadá moc příjemně. Sprcha bodla, uvařil jsem jídlo ze zásob, abych odlehčil batoh, vypral ponožky a doufal, že do zítra uschnou.
Bilance dne na Stezce Českem:
- Dnes nachozeno: 26,3 km
- Celková vzdálenost na Stezce Českem (IV. etapa): 26,3 km
- Zážitek dne: Nečekané setkání s Petrou a Petrem a společná cesta, která z nervózního startu udělala příjemné putování.
- Stoupání: 761 m
- Klesání: 680 m
- Počasí: Mírné mrholení na startu, poté převážně zataženo s občasným větrem, bez deště.
Den to byl plný překvapení, ale díky novým přátelům a parťačce Brixie se změnil v příjemné putování. Jaké nečekané situace vás potkaly na vašich trecích? Co si myslíte, že nás čeká zítra na Stezce Českem?
