Dnešní noc byla nejlepší ze všech. I když hodinky tvrdí opak, já se cítím odpočatý. Sice s únavou přichází menší trpělivost, ale to je prostě realita vícedenního treku. Vstávali jsme po šesté hodině, oblékli se z „nočního“ do „pochodového“ oblečení a vyrazili na záchod. Zjistil jsem, že snídaně je v 7:30, a tak jsme měli ještě chvíli na balení.
Pro mého malého parťáka už je ale balení příliš dlouhé. Já jsem se navíc snažil rozdělit věci do dvou tašek – jedné, co budeme ještě potřebovat, a druhé, co zůstane v batohu. To balení ještě prodloužilo a trpělivost docházela nám oběma. Můj kluk chtěl na hřiště a já se snažil pospíchat. Došlo to k tomu, že jsme si museli sednout a promluvit si, nakonec obejmutí. Ale zvládli jsme to a v 8:30 už jsme si mohli konečně užívat hřiště.
Cesta domů: Odměna za zasloužené úsilí
Naším dalším cílem bylo dočkat 10. hodiny, kdy nás autobus odveze na parkoviště ke Staré Myjavě. Tímto pro nás oficiálně končí náš Fjällräven Campfire.
Pravda, domů ale ještě nejedeme. Čeká nás odbočka na Jihlavu, kde přespíme, a jako velká odměna za naše úsilí ho čeká návštěva místní Zoo.
Jsem upřímně překvapený, jak skvěle jsme to zvládli. Byla to ta nejlepší volba, jít na naše první stanování se synem právě na takový projekt. Mít označenou trasu a zázemí s dostatkem pitné vody a jídla je velká pomoc. Navíc jsme potkali spoustu skvělých lidí, i když naše konverzace byly kvůli putování s malým parťákem trochu omezené.
Vyrazíme příští rok na druhý ročník?
