Tak a je to tady. Nastal čas vrátit se domů za rodinou a ke všem povinnostem. Každá legrace jednou končí, ale tahle za to rozhodně stála! Celý Fisherman’s Trail a tuhle akci jsem si neskutečně užil, a to v dobrém i v tom náročném.
Domů se už upřímně těším. Miluju svou rodinu a i když je samota občas fajn, sdílet zážitky s někým dalším je prostě lepší. Během cesty mě překvapila jedna věc. Protože jsem mluvil jen anglicky, začaly mi v hlavě létat anglické věty a slovíčka úplně samy. Sice angličtina není moje silná stránka, ale bylo vtipné sledovat, jak se mozek snaží všechno vysvětlit v cizím jazyce.
Poslední ráno v Lisabonu a cesta na letiště
Počasí mi během celého putování po Fisherman’s Trail vyšlo neuvěřitelně. I když jsem měl ubytování jisté jen na první noc a ty další provázel lehký stres z cen a dostupnosti, nakonec jsem všechno zvládl. Jsem unavený, ale spokojený.
Včerejší noc byla náročná, usnul jsem až po půlnoci a už v pět ráno mě vzbudil spolubydlící z Azor. V sedm už jsem byl na nohou i já. Rychlá sprcha, finální balení batohu a v osm už sedím u snídaně. Co myslíte, dokáže člověk po takovém treku vůbec v klidu posedět? Mně to nedalo a vyrazil jsem ještě naposledy do ulic.
Loučení se slunným Portugalskem
Než zamířím na letiště, jdu se projít k věži Vasco da Gama. Pobřeží směrem k Oceanáriu vypadá při odlivu úplně jinak. Pozoruji lodičky v zátoce a konečně si dopřávám první pořádnou kávu a vynikající pastel de nata. Sluníčko svítí tak akorát a v tuhle chvíli se mi domů vlastně ani moc nechce 🙂 Jaké je vaše nejoblíbenější místo v Lisabonu?
Před polednem už ale stojím na letišti. Kontrola probíhá hladce a já si krátím čas obědem, korzováním po obchodech a sledováním odletové tabule. U brány potkávám Lucku s Karlem, prohodíme pár slov a už nastupujeme do letadla. Sedím v uličce a pozoruji ten cvrkot. Všechno běží jako na drátkách, dokonce startujeme přesně na čas!
Návrat do reality v Praze
Let utekl rychle a v 18:20 už dosedáme na ranvej v Praze. Jsem zvědavý, jak mě přivítá české počasí. Mám na sobě jen kraťasy a tričko, ale v batohu už svírám připravenou péřovou bundu. Přechod z portugalského slunce do březnové Prahy bude asi šok, že?
V 18:40 už sedím v autobuse směr metro. Přestože mi vystupování z 19. řady letadla přišlo nekonečné, jsem konečně skoro doma. Fisherman’s Trail byl skvělý a ty vzpomínky mi už nikdo nevezme.
Bilance dne
- Zážitek dne: Poslední káva a pastel de nata na terase s výhledem na zátoku a lanovku v Lisabonu.
- Počasí: Slunečno, ideální teplota na rozloučení s Portugalskem.
- Doprava: Letadlo Lisabon–Praha, MHD v Praze.
- Stav zásob: Vše snědeno, v Praze už mě čeká jen domácí strava.
Byl to nezapomenutelný trek, ale teď už mě čeká odpočinek. Máte i vy nějaký oblíbený rituál, který děláte po návratu z dlouhé cesty? Podělte se o něj v komentářích!
Na závěr pár fotografií
