Vyrazit na několikadenní pěší trek s malými parťáky představuje vždy obrovskou výzvu. Stezka podél Lužnice s dětmi se proto stala naším hlavním cílem pro letošní rodinné dobrodružství. Během čtyř dnů jsme zažili extrémní výkony, slzy stýskání, ale také obrovskou porci nefalšované radosti.
První kilometry z Plané do historického Tábora
Náš den D odstartoval. Při ranním venčení našich pejsků jsem se zastavil v obchodě a koupil dětem i sobě pití na cestu. Doma jsme rychle posnídali, zabalili poslední věci a před devátou hodinou vyrazili směrem na Hlavní nádraží. Vlak do Plané nad Lužnicí nabral zhruba desetiminutové zpoždění. Nicméně nám to nezkazilo náladu a hned po výstupu jsme zamířili směr Tábor.
První část svačiny jsme zbodli už v kupé, tu druhou jsme dojedli při jedné ze zastávek. K tomu děti schroupaly jablíčko. V Sezimově Ústí jsme objevili restauraci, kam jsme šli pro nanuka, ten byl opravdu za odměnu! U restaurace se rozkládalo obří dětské hřiště a děti na něm divoce řádily. Já mezitím doplnil zásoby čisté vody. Sluníčko pálilo čím dál víc, takže volba kloboučků namísto klasických kšiltovek se ukázala jako geniální nápad.
Hledání ubytování v Táboře
V Táboře nás čekal náročný výšlap od řeky, protože bydlíme přímo v historickém centru. Cestou jsme uviděli Billu. Nakoupili jsme jogurty, pití a další nanuky pro zchlazení. Hledání ubytování blízko Žižkova náměstí nás trochu potrápilo, protože jsme ho nejprve minuli. Museli jsme se vrátit o pár domů zpět a nakonec jsme jej našli.
Čekal na nás velký pokoj s okny do ulice, ve kterém panovalo hrozné teplo. Hodinky ukazovaly čas po 16. hodině a my měli v nohách úctyhodných 14,2 km. Odhodili jsme batohy, přezuli se do pohodlných sandálů a vyrazili prozkoumat okolí.
Vzpomínky na minulé časy
Během procházky mi náhle došlo, že jsem na tomto místě už kdysi byl. Tehdy mě doprovázela dcera, kamarád a jeho děti. Fotil jsem je tenkrát u zdejší kašny, jen v té době panovala výrazně větší zima. Dcera si to, ale nepamatovala. Před návratem jsme ještě skočili do Billy pro čerstvé pečivo, sýr a další drobnosti. Večeři jsme snědli ve sdílené kuchyni. Po sprše a vyčištění zubů jsme šli spát. Spojil jsem postele k sobě, což děti kvitovaly s nadšením. Mně bylo akorát strašné vedro.
Druhý den: Přes Hadí pramen a s úsměvem na rtech
Dnešní noc byla zkrátka zvláštní a vlastně ani netuším, zda jsem vůbec spal. Sužovalo mě horko, hluk z ulice a navíc jsem neustále chodil na záchod. Ráno jsme ale zvládli. K snídani děti dostaly jogurt a speciální řídké jogurtové pití, které jim ale vůbec nechutnalo. Následně jsme sbalili batohy k odchodu.
V ten moment dcera naštěstí projevila touhu vyčistit si ještě jednou zuby. Díky jejímu návratu do pokoje jsem si všiml zapomenuté nabíječky v zásuvce. Kabely jsem sice měl u sebe, ale samotný adaptér by tam jinak zůstal. Pokračovali jsme na skvělou snídani do podniku Kávová zastávka.
Kouzlo Hadího pramene
Hned po snídani jsme se napojili na turistickou stezku. Cesta ubíhala skvěle, jelikož jsme chytli ideální ranní chládek. Když se pak odpoledne oteplilo, husté stromy nad hlavou nás příjemně chránily. Při scházení k řece jsme minuli Hadí pramen. Všechny jsem touto vodou poctivě pomazal. Dětem jsem říkal, že se z nás do rána stanou hadi, nebo nás alespoň hadi budou považovat za kamarády a uhýbat nám z cesty.
Zajímavost z trasy: Hadí pramen zjevně opravdu funguje! Krátce po pomazání vodou jsme na cestě potkali živého slepýše, který se před námi poslušně odplazil do trávy. A během dne jich bylo několik.
Trasa nás ale trochu překvapila svou délkou. Podle portálu Mapy.cz měl výlet k ubytování měřit 11 km. Moje hodinky na konci dne ovšem nekompromisně ukázaly 18 km. Netuším, kde se stala chyba, ale s dětmi to byla obrovská prča. Hodně jsme se nasmáli, povídali si a zpívali. Dcera se neskutečně snažila a oba malí turisté byli naprosto skvělí.
Večerní krize a Starlink v divočině
Večer ovšem dorazila únava a s ní i smutek. Včera plakala dcera, dnes zase syn pro změnu uronil slzy kvůli stýskání po mamince. Dnes máme zajištěné ubytování i se snídaní. Personál nás upozornil, že standardně podávají jídlo od 8 hodin, ale někdo dorazí už v 7:45, takže můžeme přijít dřív.
V celém údolí chybí mobilní signál. Ubytování ale naštěstí disponuje připojením Starlink. Díky tomu na několika místech funguje wifi, takže jsem mohl poslat zprávu domů, že jsme v pořádku. Pokoj s vlastní sociálkou navíc nabídl skvělý komfort. Takže tento pension můžu jen doporučit.
Den třetí: Extrémní výkon a borůvkové knedlíky v Dobronicích
V noci sice budova působila chladným dojmem, ale spalo se nám fantasticky. Třetí den přinesl naprosto extrémní výkon mých dětí. Připadal jsem si jako ve snu, když jsme úspěšně došli až do Bechyně. Hodinky na mém zápěstí ukázaly neskutečných 24,8 km. Smekám klobouček a jsem na své malé parťáky obrovsky pyšný. Cesta vedla neustále nahoru a dolů, ale vždycky jsme se dohodli a šlapali dál.
Během dne jsme překonali historický řetězový most a navštívili nádhernou vyhlídku nad Dobronicemi u Bechyně. Následně jsme sešli dolů k řece, abychom poobědvali v místním bufetu. Dcera si celou cestu přála borůvkové knedlíky a oni je tam k naší velké radosti opravdu měli. Do Bechyně jsme dorazili těsně před 18. hodinou.
Sladká odměna v Bechyni
Od řeky nás čekalo finální stoupání do centra města. Chtěli jsme stihnout obchod Coop a koupit si zmrzlinu. Byli jsme už téměř u cíle, stačilo jen zahnout doleva, když v tom se před námi objevila točená zmrzlina. Neváhali jsme ani vteřinu a okamžitě si ji dopřáli.
Po této luxusní tečce jsme opět sešli dolů k řece k našemu penzionu. Cestou jsme se ještě zastavili v informačním centru zjistit, jak získat kartičky do lokální regionální hry. Dozvěděli jsme se, že musíme ráno absolvovat buď prohlídku kláštera, nebo projížďku městem. Náš podkrovní pokoj byl sice značně vyhřátý, ale po těch 24,8 km nám to bylo úplně jedno.
Den čtvrtý: Změna plánu a zasloužené koupaliště v Týně
Čtvrtá noc stála úplně za hovno, protože mi už dlouho nebylo takhle strašně zle. Pravděpodobně se mi skřípnul nějaký nerv v krční páteři. Nejprve mě v noci probudila dcera. Chvíli jsme spolu nespali a dodělávali nějaké věci, načež se vzbudil i syn. U snídaně jsme si pro zlepšení nálady zahráli Člověče, nezlob se.
Abychom získali vytoužené kartičky do regionální hry, museli jsme absolvovat prohlídku místního kláštera v Bechyni. Hned po kultuře jsme zamířili na druhou snídani do příjemné Kavárny 146.
Komplikace na trase a přesun autobusem
Venku panovalo úmorné vedro. Navíc jsme zjistili, že turistická stezka je z velké části uzavřená. Náhradní trasa vedla bohužel po silnici na přímém slunci. Už včera jsem si nebyl jistý, jak to uděláme. Nakonec jsem zvolil rychlou změnu plánu a šli jsme na autobus. Přece jen děti už toho naťapali zaslouženě, tak si dát volnější den nikomu neuškodí. Spoj v 11:10 vůbec nejel, takže jsme museli počkat až na autobus ve 12:10. Ten nás úspěšně dopravil do Týna nad Vltavou.
V Týně jsme okamžitě zamířili do obchodu Kik, abych nakoupil plavky pro děti i pro sebe, abychom mohli na místní koupaliště. Poté jsme se vydali hledat dnešní ubytování. K mému překvapení se z toho vyklubal klasický byt na sídlišti. Po rychlém obědě jsme okamžitě vyrazili na místní koupaliště.
Deštivý závěr jihočeského dobrodružství
Koupaliště bylo naprosto super. Já jsem navíc využil svou Multisport kartu, takže jsem měl vstup zcela zadarmo. Po koupání jsme se ještě stavili v Lidlu nakoupit suroviny k večeři. Jakmile jsme vyšli ven z obchodu, spustil se silný déšť. Přečkali jsme nejhorší slevák a po 18. hodině se vrátili domů v suchu.
Následovala teplá sprcha a vydatná večeře. Děti si momentálně spokojeně malují, zatelefonovali jsme mamince a pomalu se chystáme do peřin. Já si ještě na chvíli zapnu televizi a půjdu spát taky. Dnešní den jsme zakončili s 7 km na počítadle. a Zítra nás již čeká cesta domů.
Každý vícedenní přechod s rodinou přináší nečekané výzvy, ale ty společné zážitky za to stoprocentně stojí. Stezka podél Lužnice s dětmi prověřila naši odolnost, ale zároveň nás neskutečně stmelila. Plánujete také podobný rodinný trek? Jak zvládají vaše děti delší kilometry a jaké hry na trase nejraději hrajete? Napište mi své tipy do komentářů pod článkem!
Bilance stezky
- Celková vzdálenost na Stezce podél Lužnice: 64 km
- Zážitek dne:
- Den 1: Obří hřiště v Sezimově Ústí
- Den 2: Kouzlo Hadího pramene a setkání se slepýšem
- Den 3: Extrémní pochod dětí do Bechyně (24,8 km) a borůvkové knedlíky
- Den 4: Zasloužené koupaliště v Týně nad Vltavou po zablokované stezce.
- Počasí: První tři dny spalující slunce a velké horko, čtvrtý den úmorné vedro zakončené silným deštěm.
- Zajímavá setkání: Živý slepýši na stezce, který nám po potření vodou z Hadího pramene uvolnovali cestu.
Pár fotografií z cesty
