Cesta za polární kruh začala přesně tak, jak se na pořádné dobrodružství sluší a patří – mírným chaosem a pořádnou dávkou adrenalinu. Ještě před samotným odjezdem z domova jsem stihl rozbít krycí sklo na telefonu. Při uspávání dětí jsem totiž při vstávání nechtěně klepl mobilním telefonem o komodu. Nové sklo samozřejmě do mého odletu nedorazilo.
Noc před odletem nestála za moc. Šel jsem spát moc pozdě, dlouho jsem koukal do displeje a v noci za námi navíc dorazil syn. Do toho mě mírně znervózňoval skok v počasí. Z českých letních třicítek poletím do severských patnácti stupňů, které kvůli dešti a větru pocitově ještě klesnou. Každopádně Fjällräven Classic Švédsko den 0 oficiálně odstartoval a mým úkolem bylo dorazit do Kiruny.
Infarktový start na pražském letišti
V devět hodin ráno jsem nastoupil na metro a v břiše jsem hned ucítil známé nervózní sevření. Cizí prostředí, jazyk a neznámo dělají své. Snažil jsem se v duchu malovat ideální scénáře, i když vím, že mě pak realita snadno zaskočí. Rychle jsem si ale připomněl, že jsem prošel trasy v Česku, Portugalsku, Španělsku i v USA, tak proč by mělo být Švédsko jiné?
Na letišti v Praze jsem v klidu odbavil na samoobslužném odbavení svůj velký batoh do podpalubí. Jenže jakmile zavazadlo odjelo po pásu do útrob letiště, oblila mě hrůza. Došlo mi, že v něm zůstala nová malá peněženka s doklady, kterou mi dal na testování kamarád Honza! Byla tak lehká a skladná, že jsem o ní v kapse vůbec nevěděl.
Okamžitě jsem běžěl za pracovníkem letiště. Ten mi s úsměvem řekl, že je to blbé, a poslal mě na přepážku Ticket Office. Paní na přepážce obvolala různá čísla a tvrdila, že projdu i bez občanky. Přestup ve Stockholmu mě však dost znervózňoval. Nakonec jsem zamířil na přepážku Menzies Aviation, kde mi přislíbili vrácení batohu. Po asi čtyřiceti minutách čistého adrenalinu jsem batoh konečně držel v rukách, zachránil peněženku a stihl nástup do letadla v 11:39.
Přestup ve Stockholmu a let v zářivé duze
Přílet do Stockholmu doprovázely pořádné turbulence. Na letišti jsem si dal tyčinku ze vlastních zásob, protože mě trápil obrovský hlad. Všiml jsem si také ostatních účastníků treku. Většina lidí kolem mě nosila pevné kotníkové boty, zatímco já jsem dorazil ve svých osvědčených běžeckých botách Altra.
Letadlo do Kiruny nabralo 25 minut zpoždění. Při nástupu mě pobavila letuška, která musela v úložném prostoru osobně přeskládat něčí nesložené turistické hole. Po startu v 16:15 jsem vytáhl Kindle a četl knihu o pádu letadla. Hm, tohle téma se právě hodí. Kousek pod mraky se ale stal malý zázrak – při pohledu z okna jsem uviděl stín našeho letadla opsaný kruhovou duhou.
Příjezd do Kiruny a finální přebalení na trek
V 17:33 jsme úspěšně přistáli v Kiruně. Vyzvedl jsem si batoh a v 18:30 se autobus s účastníky konečně vydal z letiště směrem k registraci. Hladový jako vlk jsem vyřídil všechny formality a převzal potřebný materiál od organizátorů.
Kolem deváté večer jsem se konečně dostal na ubytování. Dal jsem si pořádnou večeři, nakoupil poslední drobnosti a dal dobíjet veškerou elektroniku. Jsem úplně grogy, ale z většiny přebalený na zítřejší start. Dnešní den přinesl spoustu zážitků a zítra mě čeká ostrý Den D!
Stalo se vám někdy, že jste si odbavili doklady nebo peněženku do podpalubního zavazadla? Jak zvládáte letištní stres a jakým botám dáváte na severských trecích přednost vy?
Bilance dne
- Dnes nachozeno: 10 km
- Zážitek dne: Zachráněná peněženka z odbaveného batohu a překrásný let v kruhové duze
- Počasí: Zářijové severské chladno, v letadle turbulence
