Před odjezdem na Fjällräven Classic Sweden mě trápil obrovský strach z vytrvalého deště, zimy i vlastní angličtiny. Nakonec jsem celou 110 km dlouhou trasu úspěšně pokořil za 4 dny a výbava mě skvěle podržela. Dnes vám přináším kompletní zhodnocení logistiky, servisu i toho, jak náročné podmínky v divočině probíhaly.
Organizace akce a kompletní servis v ceně startovného
Organizace ze strany značky Fjällräven měla krapet jiný charakter než loňský ročník akce Campfire v Česku . Zpočátku působila lehkým chaosem. Nicméně získaná svoboda měla neuvěřitelné kouzlo. Každý mohl jít přesně podle svého tempa a bylo úplně jedno, zda trasu projdete za jediný den nebo za šest.
Registrační poplatek se rozhodně vyplatí, protože pořadatelé zajišťují kompletní servis pro všechny účastníky:
- Autobusové transfery: Zahrnují odvoz z letiště či nádraží na registraci v Kiruně a následný převoz přímo na start do Nikkaluokty.
- Přeprava zavazadel: Zajišťují převoz jednoho velkého zavazadla či tašky (do 20 kg / 60 l) z Kiruny do cílového Abiska.
- Jídlo na celý trek: Získáte dehydrovanou stravu Real Turmat (snídaně, obědy, večeře), chléb a švédský sýr v tubě. V průběhu lze doplňovat.
- Palivo: Na trati můžete též doplňovat plynové kartuše Primus se standardním závitem.
- Mapy a bezpečnost: Obdržíte topografickou mapu (1:75 000) v nepromokavém obalu, oranžový bezpečnostní převlek na batoh, tašku na odpadky a roli toaletního papíru.
- Trekking Passport a odměny: Dostanete oficiální průkaz pro sbírání razítek na checkpointu a v cíli finišerskou textilní nášivku s pamětním odznakem.
Procházení checkpointů fungovalo hladce díky pípnutí do systému a razítkům. Trasa navíc vedla přehledně podle oranžového značení na kamenech i stromech. Aplikaci Mapy.com jsem měl jen jako občasnou pojistku.
Doprava a logistika švédského treku
Lístky jsem získal v oficiálním předprodeji. Má cesta do Švédska začala den před startem letem na trase Praha – Stockholm – Kiruna. V Kiruně jsem vyřídil registraci, ubytoval se v síti STF a druhý den ráno odjel autobusem na start do Nikkaluokty.
Z cílového Abiska jsem po dokončení treku cestoval autobusem zpět do Stockholmu. Tam jsem strávil dva dny prohlídkou města a užil si tradiční fiku s ikonickým kardamomovým šnekem.
Díky této zkušenosti by však trasa dávala větší smysl v jiném pořadí. Příště bych nejprve odletěl do Stockholmu na 1–2 dny předem, potom přelétl do Kiruny a po dojití trailu v Abisku jel autobusem zpět do Kiruny na let domů. Časově by tato varianta ušetřila spoustu sil.
Jak v dešti a vlhku obstála má výbava
Podmínky na trailu prověřily mé vybavení na maximum. Terén tvořila kamenná pole, hluboké bláto a kluzké dřevěné lávky (spångar). Kompletní seznam věcí jsem sepsal v úvodním článku .
- Oblečení do deště: Bunda Etalon od Nalehko neprofoukla a nepropršela. Stejně tak kalhoty Rab Kinetic mě výborně chránily po celý trail. V podstatě jsem je nesundal z těla. Sušení věcí bylo kvůli neustálému vlhku náročné a kalhoty utrpěly pár šrámů, takže je zkusím opravit nebo časem nahradit.
- Péče o nohy a obuv: Poprvé jsem vyzkoušel nepromokavé ponožky Dexshell v kombinaci s botami Altra Lone Peak. Abych předešel puchýřům, musel jsem využít tejp. První deštivý den jsem si Dexshell nebral, šel jsem celý den v mokrých ponožkách (Darn Tough) a botách, večerní promazání krémem Jizerský puk nohy zachránilo. Krém účinkoval skvěle, i když se v chladu hůře nanáší. Otevírá se otázka, zda zůstat u kombinace s ponožkami Dexshell, nebo přejít na Altry s membránou Gore-Tex.
- Batoh a stan: Batoh Unbound (55) od Hyperlite Mountain Gear sloužil bezchybně. Organizační vaky z Decathlonu navíc posloužily jako skvělá podložka pod polštář. Můj stan Big Agnes Tiger Wall i po tolika dnech vlhka a trápení s kondenzací mě spolehlivě ochránil. Problémem je místní půda, většinou je plná kamení, a tak kolíky nejdou pořádně použít, musí se používat v kombinaci s pořádnými kameny.
Strava Real Turmat, pitná voda a osobní dojmy
Jídlo Real Turmat je jednoduše fantastické! Ochutnal jsem několik variant a každá mi zvedla náladu na trailu. Po propršeném dnu neexistuje nic lepšího než se zabalit do spacáku a dát si horké, chuťově vynikající jídlo. Palivo jsem doplňovat nemusel, naopak mi velká část zůstala a kartuši jsem nechal v Abisku.
Kromě toho jsem vodní filtr vůbec nevytáhl z batohu. Pil jsem vodu přímo z divokých horských vodopádů a potoků po vzoru ostatních turistů. Voda byla dokonale čistá a lahodná. I obávaní komáři byli, asi díky dešti a větru, naprosto v pohodě.
Předchozí obavy z angličtiny se ukázaly jako zcela zbytečné, vždy jsem se nějak domluvil. Neříkám, že skvěle, ale snad jsem pochopil vše, co bylo nutné, lidé byli vždy s úsměvem nápomocní. Na trati jsem sice nepotkal žádného Čecha a kromě krátkého pozdravu jsem několik dní s nikým nepromluvil, ale získal jsem díky tomu dostatek času na psaní deníku a čtení knížky na Kindle.
Účast na Fjällräven Classic Sweden pro mě byla úžasným zážitkem, který mě vytáhl daleko z mé komfortní zóny. Ověřil jsem si, že má výbava spolehlivě funguje a že má smysl překonávat vlastní strach.
Láká vás také podniknout podobné dobrodružství ve švédské divočině? Jaké oblečení se vám nejvíce osvědčilo v deštivém horském počasí? A dali byste přednost lehkým botám s nepromokavou ponožkou, nebo klasické membránové obuvi? Podělte se o své tipy a dotazy v komentářích pod článkem!
