Spalo se mi lépe, asi jsem se už konečně adaptoval na místní čas, nebo pomohl ten včerejší lehčí den. I když pravda je, že jsem se v noci na těch pružinách v posteli pořád převaloval a bolelo mě rameno. Přes den ho tolik nenahazuji, ale ta noc v posteli mi dala zabrat. Budím se klasicky kolem šesté, jdu se umýt a přemýšlím, že vyrazím bez snídaně.
Jenže hotel je zamčený – recepce i kuchyňka. Nemám ani jak odevzdat klíče, ani jak si nabrat vodu. Nakonec se vše otevírá, já si jarem pořádně umývám brýle a konečně zase něco vidím. V 8:45 dávám snídani (chleba, máslo, sýr, jogurt, ovoce) a v 9:15 vyrážím. Dožene mě ten sýr a jogurt někde na cestě?
Nádherné barvy moře a písečné pláže
Po dvou a půl kilometrech vycházím z města a přede mnou se otevírá pláž. Jde se mi skvěle, vybírám si mokrý písek, který mě krásně nese. Na břehu vidím dvě sépie, resp. ty jejich kosti v takovém zvláštním obalu. Co mě ale naprosto dostává, jsou barvy moře.
Ta hladina hraje všemi odstíny – od úplně světlé přes nádhernou „blankytnou“ až po hlubokou temnou modř. Jsou tu nádherné pláže plné písku a ta průzračná voda! Úplně mě to lákalo se okamžitě vykoupat. Takových pláží dnes nacházím mraky. Fishermans Trail mi v tuhle chvíli ukazoval svou nejkrásnější tvář. Cesta se pak vlní nahoru a dolů, procházím kolem tajemných rozbořených budov ve vnitrozemí a kolem půl dvanácté zjišťuji, že mám v nohách teprve 12 kilometrů. Cítím se super a v hlavě mi vrtá Lagos. Je to celkem ještě 27 kilometrů – dám to dneska jako výzvu?
Boj s terénem a horkem ve vnitrozemí
Jenže pak přišel fakt velký stoupák a připomněl mi, že cesta podél útesů nic neodpouští. Vlastně si nejsem jistý, jestli je na Fishermans Trail horší chodit nahoru, nebo dolů. Ty sestupy jsou šíleně náročné na nohy. Rozdrobené kamení, obrovské schody a nerovné plochy – moje kotníky, kolena, lýtka i stehna dostávají zabrat jako blázen.
Na 15. kilometru jsem chtěl ušetřit čas a střihnout to z pláže přímo nahoru na útes, ale když jsem viděl ty drolící se kameny a lidi, co to v půlce vzdávali, raději jsem zvolil bezpečnou oficiální obcházkovou cestu. Krajina je neuvěřitelně pestrá. Chvíli si připadáte jako v poušti, kde nikde nic není, a za chvíli vcházíte do stinného lesíka. Sice jen na pár vteřin, toho stínu, ale i tak. I když mi nepřišlo, že je až takové vedro, voda mi mizela před očima. Navíc bylo dneska hrozně „hmyzno“ – všechno kolem mě neustále bzučelo a doprovázelo mě v tom úmorném horku.
Setkání s Ostraváky
V 13:50 vcházím do Salemy a potkávám tam dva Čechy. Je to pár z Ostravy, který vyrážel z Lagosu. Sedáme na pivo, kecáme o cestě a oni mě ujišťují, že ten zbytek je zvládnutelný. To mě nakoplo. Salema je krásná a autentická, na rozdíl od městeček jako Burgau nebo Luz, která mi přišla až moc „načančaná“ a umělá. Od čtyř odpoledne se mi šlo úplně nejlépe – slunce už tolik nepálilo, sundal jsem kapuci a užíval si ten příjemný vítr.
Lagos a dřevěné chodníčky do finále
V 17:50 se loučím se svou věrnou tyčkou a nechávám ji tam dalším poutníkům.
Pokračuji zbylých 5 kilometrů po dřevěných chodníčcích, které obepínají útesy u Lagosu. Sluníčko pomalu zapadá a já obcházím celé město. Z hlavní trasy neustále vystupují další chodníčky na vyhlídky přímo nad útesy. Potkávám mraky lidí, ale je mi to jedno. V 18:50 stojím u sochy Statue of Saint Goncalo in Lagos. Tím pro mě Fishermans Trail končí. Je to hustý! Moc jsem si ho užil. Na chodníčkách jsem sice trpěl, ale smál jsem se od ucha k uchu. Lidi se pak smáli taky.
Zasloužená odměna
Pak už mě čekala jen cesta na ubytko, což byly další skoro 2 kilometry. Po cestě jsem narazil na Spar, tak jsem si koupil své obligátní jogurtové mléko k večeři. Je to moje nejčastější jídlo na treku, taková klasika. Dnes jsem o sobě několikrát pochyboval, jestli to opravdu dojdu, ale snad i díky náhodnému setkání s lidmi z Ostravy jsem tady. Celkově jsem dnes na trailu strávil přes 10 hodin a ušel přes 45 kilometrů. Je to neuvěřitelné.
Bilance dne
- Dnes nachozeno: 45,77 km
- Celkový čas na trailu: 10:07 hodin
- Celková vzdálenost na Fishermans Trail: cca 225 km
- Zážitek dne: Ty neuvěřitelné barvy moře (od blankytné po tmavou) a pocit vítězství u sochy v Lagosu.
- Počasí: Slunečno, hmyzno, odpoledne osvěžující vítr.
Dneska to byl můj nejdelší den a pochybnosti byly velké. Jaké barvy oceánu máte nejraději vy? Lákalo by vás skočit do té průzračné vody i s batohem na zádech? Napište mi své zážitky do komentářů!
Na závěr pár fotografií
