Noc v Sagres byla zatím nejhorší na celém trailu. I když v pokoji pro šest spíme jen dva, můj spolunocležník James se včera vrátil v noci a spolu s ním i alkoholový opar. Kvůli nemožnosti otevřít okno a nepohodlné matraci jsem se moc nevyspal. James, mladík z Anglie, si ale přivstal na surf a už v šest ráno vyrazil do vln. Respekt!
I když jsem vzhůru od šesti, musím čekat na snídani, která začíná až v 8:45. Vybral jsem si jogurt s ovocem, chleba, sýr a rajče. K tomu jsem si dal své první kafe na trailu – bylo tak sladké, že v něm musela být snad tuna cukru. Časová ztráta kvůli snídani je sice velká, ale aspoň jsem vyrazil posilněný. Dnes mi autobus zpět na trasu jede až v 10:10, tak nikam nespěchám.
Logistika a (ne)využitá nabídka odvozu
Při čekání na zastávce mě oslovila mladá Němka s dotazem, jestli s ní nechci jet do Vila do Bispo Boltem, který už měla objednaný a nabízela mi ho zdarma. S díky jsem odmítl. Přišlo mi to zbytečné, protože autobus měl podle řádu přijet už za pár minut. Nakonec se z toho vyklubalo celkem patnáct minut čekání, protože spoj dorazil s devítiminutovým zpožděním. Lístek stál 2,90 € a já mohl v klidu sledovat krajinu z okna busu.
Chtěl jsem vystoupit na stejné zastávce jako včera, ale v autobuse jsem nenašel tlačítko „stop“. Stejně jako u nás fungují zastávky na znamení, takže jsem přejel a vystoupil až o kus dál. Nakonec mě čekají dva kilometry po silnici. Na kraji města potkávám pasáka se dvěma psy a obrovským mixovaným stádem krav, koz a ovcí. Fascinující pohled! Pak se asfalt mění v prašnou kamenitou cestu a já pokračuji dál.
Vůně květin a nekonečný oceán
Je skoro 11 hodin a slunce už nabírá na síle. Ve vnitrozemí není žádný stín a já obdivuji místní lidi, jak jsou na tohle vedro adaptovaní. Jakmile se ale přiblížím k pobřeží, vzduch se ochladí a mně se naskytne neuvěřitelný pohled: oceán vidím díky tvaru pevniny po obou stranách! Je to obrovské a naprosto boží.
Dnešní den beru jako odměnu. Nikam nespěchám, ubytování už mám vyřešené. Vzduch se tetelí horkem, všechno kolem kvete a cesta je prosycená intenzivními vůněmi. Je to čistá pohoda. Sice mě zítra podle mapy čeká náročný terén, ale teď si užívám fakt, že do konce zbývají už jen dva dny.
Maják Cabo de São Vicente: Cíl na dosah
Ve 13:45 přicházím k majáku Cabo de São Vicente. Tento maják stojí na nejjihozápadnějším cípu kontinentální Evropy – kdysi to pro lidi byl skutečný konec světa. Místo je to krásné, ale bohužel ho zaplavily davy turistů a stánky se suvenýry. Mezi návštěvníky opět dominují němečtí turisté, které na trailu poznáte podle typických kotníkových bot.
Zbytek cesty k ubytování se povrch změnil v hravou, ale náročnou směs vystupujících kamenů. Chůze vyžaduje soustředění a dává zabrat kotníkům i stehnům, ale baví mě to. Kolem 16. hodiny končím dnešní etapu s 24,29 kilometry v nohách.
Bilance dne:
- Dnes nachozeno: 24,29 km
- Celková vzdálenost na Fisherman’s Trail: 179,92 km
- Zážitek dne: Pohled na oceán z obou stran pevniny a návštěva majáku Cabo de São Vicente.
- Počasí: Horko ve vnitrozemí, příjemný vítr u oceánu.
- Stav zásob: Nákup v Lidlu, skvělá večeře v Sagres.
- Ubytování: Hostel v Sagres (poslední noc).
Dnešek byl ve znamení kochání a klidu. Slunce pomalu zapadá, zvedá se studený vítr a já se jdu připravit na zítřek. Čeká mě předposlední den a já se nemůžu dočkat, co přinese pobřeží směrem k Lagos. Jaké je vaše nejoblíbenější „místo na konci světa“? Napište mi do komentářů!
A na závěr pár fotografií
