Dnes se převaluji už od pěti ráno. V šest definitivně kontroluji maily a začínám balit. Moje spolunocležnice z USA vyráží jako první, já ji následuji těsně poté. Abych nerušil ostatní na pokoji, přebaluji batoh až v kuchyňce, rychle snídám a v 7:20 opouštím ubytování. Slunce už je hodinu nad obzorem a zalévá krajinu ostrým ranním světlem. I když svítí, ve stínu je pořádná zima, zvlášť když se do mě opře čerstvý vítr.
Pohled do mapy u snídaně mluví jasně: dnes mě čeká pořádná výzva. Trasa slibuje neustálé stoupání nahoru a dolů a celkovou porci kolem 40 kilometrů. Mým cílem je stihnout autobus z Vila do Bispo do Sagres, kde mám zamluvené spaní na další dvě noci. Doufám, že mě v busu nevykážou – po celém dni na trailu voním jako správný, propocený hiker.
Surfování v ranním jasu a nekonečné duny
Po třech kilometrech přicházím k oceánu. Pohled na pobřeží plné vln a první ranní surfaře mi okamžitě vykouzlí úsměv od ucha k uchu. Slunce už stojí vysoko a vytváří fantastickou scenérii, kterou bych přál vidět každému. Seběhnu dolů do roklinky k vodě, pokochám se a hned zase stoupám nahoru a stáčím se do vnitrozemí.
Kolem třináctého kilometru se cesta mění v hluboký písek. Znovu se přibližuji k útesům a přede mnou se otevírá nádherná obří pláž. Napravo bouří oceán, nalevo se táhnou duny v lehkém oparu. Na konci pláže musím přebrodit řeku. Tentokrát musely boty dolů, ale brodění proběhlo hladce. Vyšlapu bosky až nahoru na útesy, kde si užívám vítr a boží klid. Rychle očistím nohy, sním proteinovku a peláším dál, než mě doženou skupinky německých turistů.
Písečné stoupání a test odolnosti
Na 25. kilometru začíná to pravé „peklo“ – prudký kopec v hlubokém písku. To mi dalo pořádně zabrat! Celkem mě dnes čekalo pět takových výživných stoupání a klesání, včetně přeskakování potoků po kamenech. Naštěstí všechna další křížení vody už zvládám suchou nohou. Kolem třicátého kilometru už doufám v konec kopců, ale poslední strmý výšlap mě ještě jednou pořádně prověří. Tentokrát ne v písku, ale o to prudším sklonem.
V 15:40 konečně stojím na zastávce. Mám v nohách 37,4 km a autobus přijíždí včas. S humorem zjišťuji, že jsem na zastávku šlapal do kopce úplně zbytečně – bus staví i dole, kudy jsem před chvílí procházel. V autobuse potkávám dva Čechy, a jak se dáváme do řeči, málem zapomenu vystoupit. Nakonec se vracím asi 1,5 km pěšky zpět k ubytování.
Hiker trash život v Sagres
Po sprše mířím rovnou do obchodu, u kterého objevuji pračky. Jako správný „hiker trash“ teď sedím na sluníčku u obrubníku a čekám, až se mi vypere oblečení. Moje ponožky mi za tuhle péči určitě poděkují, a nejen ponožky. Cestou mě zaujalo množství obytných dodávek zaparkovaných u pobřeží. Ten „vanlife“ vypadá jako skvělý chill – jen tak sedět, pít kafe a koukat na oceán.
Dnešní terén mi s těmi prudkými kopci a drolivým kamením opět silně připomínal americké PCT. Hodně lidí úsek Vila do Bispo – Sagres vynechává, prý je nudný. I mně v autobuse hlodal červíček pochybností, ale pak jsem si řekl: od čeho by to byl trail? Půjdu ho celý. Jen mě trochu děsí snídaně v hostelu – je až od 8:45, což je pro hikera skoro poledne!
Bilance dne:
- Dnes nachozeno: 37,4 km
- Celková vzdálenost na Fisherman’s Trail: 155,63 km
- Zážitek dne: Ranní pohled na surfaře a „hiker trash“ pohoda u pračky v Sagres.
- Počasí: Slunečno, větrno, ale příjemně na chůzi.
- Stav zásob: Proteinovka k obědu, nákup v Sagres vyřešen.
- Ubytování: Hostel v Sagres
Byl to náročný, ale skvělý den. Nohy sice pálí, ale čisté oblečení a výhled na zítřejší útes mě drží nad vodou. Co vy? Zkracujete si někdy trasy, když slyšíte, že jsou nudné, nebo je musíte dojít až do konce jako já?
Na závěr pár fotografií
