Vstávám brzy, už po šesté hodině jsem definitivně vzhůru. Využívám čas do snídaně a konečně rozlouskávám logistiku na další dny. Plán vypadá jasně: dnes Arrifana, zítra Vila do Bispo a odtud autobusem do Sagres na nocleh. Další ráno se vrátím busem zpět, abych trasu do Sagres došel poctivě pěšky. Teď už jen zbývá vymyslet, zda dojdu až do Lagos, nebo cestu ještě rozdělím.
Musím se ale vrátit k Viktorovi a jeho ekofarmě, protože to byl zážitek, který si zaslouží detaily. Večeře začala nevinným dotazem na polévku, ale pak Viktor začal nosit: domácí chléb, vlastní olivový olej, pečené brambory, tuňáka, olivy přímo ze stromu a vaječinu. K tomu sladké brambory se skořicí a víno. A snídaně? Teplé housky, jahody, a dokonce palačinky! Za 50 eur za soukromý pokoj s koupelnou je to suverénně nejlepší ubytování na trailu.
Kopcovitý terén a dilema u Aljezuru
Díky té královské hostině vyrážím až před devátou hodinou. Kousek se vracím a pak procházím přes Rogil, kde v obchodech doplňuji pití a kupuji bonbóny. Dnešní profil trasy se ale od předchozích dnů výrazně liší. Cesta vede notně do kopců a drtivou část dne ukrajuji po asfaltových silnicích, což nohám v dusném počasí úplně nepomáhá. Celý trail se postupně stává náročnějším a každý výškový metr je v tom dusnu znát.
Před Aljezurem řeším dilema. Viktor říkal, že řeka by měla jít přebrodit, čímž bych si ušetřil spoustu kilometrů. Nakonec ale vítězí opatrnost a volím bezpečnější variantu přes město. I když mě ta zacházka stojí síly, jistota suchého vybavení mi za to stojí.
Návrat k oceánu a setkání s veterány z USA
Konečně na dvacátém kilometru přicházím k oceánu a pod nohama opět cítím písek. Podle mapy mi do cíle zbývá posledních 7–8 kilometrů. Cestou potkávám zajímavou skupinu hikerů z USA. Jsou to už starší chlapíci, kteří mají za sebou legendární Appalachian Trail (AT). Prohodíme pár slov o zkušenostech z amerických trailů a pokračujeme každý svou cestou.
Kolem 15. hodiny dorážím po 27 kilometrech do Arrifany. Dnes mě čeká hostel a sdílený pokoj pro šest lidí, tak jsem zvědavý, kolik spolunocležníků dorazí. Zajímavé je, že mě v podstatě od začátku trailu neustále doprovázejí němečtí turisté. Slyším němčinu na každém kroku, v hostelech i na cestě – zdá se, že tento kout Portugalska mají naši sousedé opravdu v oblibě.
Večer v Arrifaně a plánování finiše
Hned po příchodu skáču do sprchy a vyhlížím něco k jídlu. Bohužel vaří až od pěti, takže zatím jen suším ručník a tričko na terase u baru. Hlad je sice velký, ale aspoň mám čas si v klidu sednout k mapě.
Mým hlavním úkolem pro dnešní večer zůstává naplánování úplného finiše trailu. Pokud vše vyjde, rád bych stihl západ slunce u oceánu, který je tady v Arrifaně vyhlášený. Uvidíme, zda mi na to po tom kopcovitém dni zbydou síly.
Bilance dne:
- Dnes nachozeno: 27,02 km
- Celková vzdálenost na Fisherman’s Trail: 118,23 km
- Zážitek dne: Neuvěřitelná hostina u Viktora na ekofarmě.
- Počasí: Pod mrakem, dusno a kopcovitý profil.
- Zajímavá setkání: Veteráni z Appalachian Trail (USA) a všudypřítomní němečtí poutníci.
- Ubytování: Hostel v Arrifaně.
Dnešek mě prověřil kopci a asfaltem, ale návrat k oceánu mi vždycky spraví náladu. Jaké nejlepší jídlo jste kdy na svých cestách zažili vy? Bylo to v luxusní restauraci, nebo jako u mě na zapadlé ekofarmě? Napište mi do komentářů!
Na závěr pár fotografií
