Tak zabaleno? Ano a doufám, že máme všechno, takže můžeme vyrazit. Na tuto akci se synem jsem se hodně těšil, protože jsem se nemohl dočkat času vyhrazeného jen pro nás dva. Turistika se synem pro mě představuje vzácné chvíle, jenže celá situace se nám najednou nečekaně komplikuje.
Nečekaná komplikace před odjezdem a nabídka od dcery
Syn za mnou totiž přišel s tím, že nechce jít na pochod. Neřekl sice, že nechce s tátou, ale že se mu nechce na samotný pochod a že chce být doma s maminkou. V tu chvíli se pohotově vložila dcera: „Tati, já s tebou pojedu!“ Jenže jí musím odpovědět: „Broučku, to nejde, na stejný termín už máš zaplacený tábor a jedeš přece s kamarádkou ze školky.“
Jsem z téhle situace takový špatný a smutný. Všechno jsem chystal s velkým těšením a teď řeším, jak syna přimět, aby pro něj cesta byla radostí a zážitkem, a ne utrpením.
Hledání příčin: Vývojové stádium, nebo náročný program?
Snažím se utěšovat a hledat v tom všem rozumný důvod. Je dost možné, že je syn za posledních čtrnáct dnů více fixovaný na manželku. Byl jsem totiž ve Švédsku a taky jsem samozřejmě chodil do práce.
Ostatně už při našem letošním putování na Stezce podél Lužnice byl chvílemi plačtivý po mamince. Mohlo by to být nějaké přirozené vývojové stádium? Na druhou stranu, když jsem dnes přišel domů z práce, sám přišel s nápadem, že by chtěl jít na kolo. I když to znamenalo menší pětikilometrový okruh, vyrazili jsme.
Zvládneme to a bude to dobré?
Snažím se věřit, že se to nakonec zlomí a společně si to užijeme. Moc si přejí, aby to pro něj nebyla žádná nepříjemnost, ale pořádný zážitek plný radosti.
Bude to dobrý? Zvládneme to v pohodě? A jak podobné chvíle odmítání nebo fixace na druhého rodiče řešíte vy ostatní?
Bilance přípravy
- Místo startu: Doma před odjezdem na pochod
- Parťák na trase: Syn
- Zážitek dne: Společná 5km vyjížďka na kole po příchodu z práce
- Stav mysli: Směs těšení, smutku a pochybností před odjezdem
