Spánek byl fajn, špunty do uší odvedly skvělou práci. Jsem vzhůru už od šesti a v 7:30 začíná snídaně. To už stojím v pokoji převlečený a zabalený, takže můžu po jídle rovnou vyrazit. Ještě si užívám poslední pohled z okna
a po snídani v 7:55 vyrážím vstříc dobrodružství.
Chvíli po startu začíná pomalu poprchat a déšť rychle nabírá na intenzitě. Měním tedy bundu za nepromok, což mi zabere jen chvilku a hned se cítím skvěle. Mám úsměv od ucha k uchu – konečně jsem na trailu! Miluju ten pocit svobody. Cestou mě míjí hlídka národního parku, zamáváme si a já pokračuji dál do divočiny.
Bosky po plážích Fisherman’s Trail
Po zhruba čtyřech kilometrech chůze po pláži déšť ustává. Docházím k místu, kde se do Atlantiku vlévá menší říčka. Chvíli kličkuji nahoru a dolů a hledám nejlepší cestu, až zjistím, že nejjednodušší bude prostě zout boty. V místě nejblíže k oceánu přecházím vodu a další kilometr si užívám chůzi bosky v písku. Je to naprostá nádhera!
Přenáším se přes dřevěný chodníček k blízké restauraci, která má ale dnes zavřeno – sezóna zřejmě ještě nezačala. Využívám pauzu a poctivě se snažím, aby mi nohy úplně uschly. Musím je dokonale očistit od písku, protože nikdo nestojí o zbytečné puchýře, že? Tahle procedura mi trvá asi 40 minut, ale výsledek za tu trpělivost stojí.
Mezi deštěm a sluncem
Postupuji dál podél pobřeží, kde se střídají písčité pláže s útesy a skalisky různých tvarů. Čím více se blížím k jihu, tím častěji potkávám na vlnách surfaře. Kolem půl jedné se znovu hlásí o slovo deštíček. Bundu už ani nevytahuji, protože mě fascinuje zajímavý úkaz: z levé strany od vnitrozemí je zataženo a prší, zatímco pravá strana od oceánu září sluncem. Prší mi vlastně jen na jednu polovinu těla!
Pauzu na oběd trávím na lavičce s bagetou a guacamole. Bageta je sice tuhá jako blázen, ale hlad je silnější. Druhou bagetu si nechám na večeři, protože zítra už ta bageta bude pravděpodobně nepoužitelná. V 13:30 už otevírám dveře ubytování ve Vila Nova de Milfontes. Co teď s načatým odpolednem?
Plánování a logistické výzvy
Vydávám se na průzkum města a hledám přívoz. Ten by měl fungovat od 8:30, i když jsem původně chtěl vyrazit dříve. Nedá se nic dělat, budu muset počkat. Navštívil jsem Arcanjo
a jen se tak poflakoval. Po koupeli na mě ale padla únava, asi z toho náhlého nicnedělání.
Při plánování zítřka zjišťuji, že i mimo sezónu je v ubytovnách slušně vyprodáno. Čeká mě proto pořádná porce kilometrů – zhruba 37 km až do Apartamentos na Quinta Altavista do Carvalhal (ten název ani neumím přečíst!). Asi raději naplánuji dalších pár dnů dopředu, jinak neseženu postel za rozumnou cenu. Přiznám se, že tohle nutné bookování mi trochu kazí ten původní pocit absolutní svobody. Ale co se dá dělat, jdeme dál!
Bilance dne:
- Dnes nachozeno: 21,34 km (zahřívací den)
- Zážitek dne: Přechod říčky bosky a nález bambusové hole u cesty.
- Počasí: Střídavé – déšť z vnitrozemí, slunce od oceánu.
- Zajímavá setkání: Zajíček, lovící čáp, koně a ovce na okraji města.
- Stav zásob: Bageta a guacamole (večeře zajištěna).
- Ubytování: Pirata Hostels ve Vila Nova de Milfontes.
Zítra mě čeká náročných 37 km. Máte nějaký osvědčený tip, jak si udržet motivaci, když vás čeká taková porce kilometrů v náročném terénu? Podělte se v komentářích!
Na závěr pár fotografií
