Třetí den na Fjällräven Campfire nás přivítal bez deště, ale s trochu rozlámaným tělem. Noc byla sice teplá a quilt posloužil jako příjemná peřina, ale stan stál mírně z kopce a neustálé vyrovnávání těla mi dalo zabrat. Před námi ležel závěrečný úsek o délce 15,97 kilometru do kempu v Bojkovicích. Společně se synem jsme se však na poslední kilometry těšili.
Ranní balení, bolavý krk a odpočinek u studánky
Probouzíme se mezi pátou a šestou hodinou ranní. S blížící se šestou se tábor pomalu probouzí k životu a my nezůstáváme pozadu. Vyřídíme toaletu, převlékneme se, uvaříme snídani a postupně sbalíme všechny věci. Syn si ještě před startem půjčuje turistickou hůl od Lilky. V 07:50 máme hotovo a vyrážíme na trasu. Letos vede cesta trochu jinak než minulý rok – více nás vede lesem a méně po silnici. Počasí panuje naprosto ideální, není ani horko, ani zima. Voláme domů a šlape se nám opravdu krásně. Jedinou kaňkou je moje krční páteř, která se po křivé noci ozývá nepříjemnou bolestí. Na trase postupně potkáváme další hikery a příjemně klábosíme. Před jedenáctou hodinou dorazíme na checkpoint. Syn nás hrdě podepisuje jako vůbec poslední checkpointy a s radostí si dává razítko do svého pasu. Batohy odkládáme na louce a jdeme se projít pár set metrů dolů ke studánce. Doplníme čerstvou vodu do lahví, vezmeme si jablka a vracíme se k batohům. Na louce je o poznání tepleji a navíc se uvolňují lehátka, tak toho okamžitě využijeme. Odpočíváme, jíme jablka a místní zdravotnice mi ochotně maže a rozmasírovává zatuhlý krk. Neskutečně to pomáhá.
Koně u zámku a vítězný cíl v Bojkovicích
V 11:30 vyrážíme dál směr kemp Bojkovice. Cesta příjemně ubíhá, i když si syn po chvíli stěžuje nejprve na bříško a pak na nožičku. Hned mu povolím boty, upravím na nich gumičky a doplníme energii müsli tyčinkou. Zafungovalo to a spokojeně pokračujeme, protože cíl už je nadosah. Při příchodu do Bojkovic procházíme kolem zámku, kde se na pastvě popásají koně. Syn je z nich úplně u vytržení, protože koně naprosto miluje. Zdržíme se a s nadšením je pozorujeme. Pak už nezbývá než sejít dolů do města. Při pohledu na navigaci zjišťuji, že trasa vede kemp obcházet o oklikou. Nechci synovi kilometry zbytečně natahovat, proto volíme přímější cestu. Po třinácté hodině stojíme šťastně v cíli s 15,97 kilometry v nohách. Dostáváme razítko, žetony na sprchu, nášivku a syn navíc dostává klíčenku Fjällräven. Je to neuvěřitelné! Jsem na toho svého kluka nesmírně pyšný. V cíli ještě vážíme naše batohy: synův váží 1,46 kg a můj rovných 14 kg.
Sprcha, rozloučení se starými ponožkami a večerní pohoda
Najdeme si místo pro stan, postavíme ho, vyzvedneme tašku s čistým oblečením a dáme vařit jídlo. Pak konečně míříme do sprchy. Skvělá sprcha po celém dni naprosto bodla. Když dávám věci sušit, zjišťuji díru na ponožce. Byl to jejich definitivně poslední trek. Prošly se mnou practicaly všechny dosavadní výpravy popsané na webu a ještě něco navíc. Jak symbolické rozloučení právě tady v cíli! Jdeme se najíst, dáme si dobré pití a syn dostává zaslouženého nanuka. V kempu voláme domů, vítáme další příchozí a bavíme se. Vyrábíme památeční klíčenky a pro syna navíc kožený náramek. K večeři si dáme smažený sýr a syn si s nadšením kreslí své zážitky z treku – jde mu to opravdu krásně. Nakonec přichází na řadu opékání špekáčků a marshmallows. Sníme je, vyčistíme zuby, vyřídíme toaletu a převlečeme se do spacího. Je 21:24 a během dvou minut oba usínáme. Ještě na záchodě potkáváme Tomáše od Lilky, který se ptá, jestli příští rok vyrážíme znova. Syn mu to bez zaváhání potvrzuje. Tak uvidíme! Děkuji za tu příležitost prožít to opět spolu.
Bilance dne
- Dnes nachozeno: 15,97 km
- Celkem za 3 dny: 61,49 km
- Cíl cesty: Kemp Bojkovice
- Parťák na trase: Syn
- Zážitek dne: Koně u zámku v Bojkovicích, úspěšné dokončení treku a vyrábění koženého náramku
- Stav výbavy: Váha batohů v cíli (syn 1,46 kg, já 14 kg), proděravělé ponožky ze všech předchozích treků
- Stav zásob jídla: Jablka ze studánky, müsli tyčinka, smažený sýr, nanuk, špekáčky a marshmallows
